Rovnice o black metalu a jeho zakonzervování v sobě samém už dávno neplatí. Hrají jej černí i bílí, levičáci i pravičáci, anarchisti i hipíci. Věnují se mu prestižní média i hledači trendů. Rozšíření tohoto fenoménu s sebou logicky nese i jeho fragmentaci a provázanost s jinými, nemetalovými hudebními styly. Díky tomu můžeme radostně zvolat: „jen houšť!“.
Jedni z mnoha, kteří z tohoto svébytného žánru vycházejí a snaží se jej uchopit po svém, jsou i v tuzemsku známí MENACE RUINE a ALUK TODOLO. Každý jde přitom na věc jinak.
ALUK TODOLO, z Francie pocházející trio s mysticky znějícím pojmenováním vycházejícím z indonéského náboženského kultu, sází na poměrně překvapivé, avšak maximálně funkční souznění black metalu a kraut rocku. Ne, že by byli ve svém snažení zjevením úplně ojedinělým (zmínit můžeme např. i zde recenzované psychedeliky ORANSSI PAZUZU), ale jsou tělesem naprosto osobitým. Originálně znějící mix nikoliv černé, ale spíše šedé, v oparu zahalené atmosféry s našlapanou, místy až taneční rytmikou a občasným zběsilým, monotónním hoblováním, připomíná ponejvíce ze všeho srážku nějakého hodně mlhavě znějícího tělesa (dejme tomu VELVET CACOON) s kapelami jako jsou VIRUS, TRINACRIA a třeba i JAZKAMER. Výtečná záležitost, která posouvá hranice žánru zase o kus dál.
Až takových superlativů se asi nejspíše nedá užít u kanadského dua MENACE RUINE, avšak jejich novinka „Alight In Ashes“, vycházející v těsném závěsu za okultním rockem výše zmíněných kolegů, je i tak dostatečně kvalitní. Ne nadarmo se obě kapely představily i na společném turné, jež mělo mimochodem jednu zastávku vloni na jaře v našem hlavním městě. Podobně jako u ALUK TODOLO, i zde hraje primární složku atmosféra, která je však u MENACE RUINE poněkud odlišná. Ačkoliv obě kapely z black metalu vycházejí (zejména je to patrné na jejich prvních nahrávkách), postupem času u nich převažuje rozdílná matérie. U MENACE RUINE jsou to hudební prvky ze světa noisu, dronu či martial industriálu, výsledkem čehož je, podobně jako u ALUK TODOLO, mlhavý, rituální opar (zde podpořený navíc i sugestivním ženským vokálem) či spíše jakási šedá zóna mezi spánkem a bděním nebo světlem a tmou. Na rozdíl od tak nějak příjemně zhulenecky znějícího „Occult Rock“ ji však „Alight In Ashes“ prezentuje v poněkud depresivnější a duši více drásavější podobě.
Ani o jedné z těchto desek se nedá – i vzhledem k jejich délce – říct, že by byly nahrávkami úplně jednoduše stravitelnými, ale rozhodně má smysl jim věnovat čas. ALUK TODOLO ani MENACE RUINE nejsou úplnými nováčky, na svém kontě již pár alb mají a stojí za nimi zkušení muzikanti, takže si můžete být jisti, že se v jejich případě nejedná o nějaký jednorázový výkřik do tmy. Tak jako skála deroucí se z šedivých mraků na obálce okultního rocku, připomínají obě alba vztyčený, varovný prst – není radno si s námi zahrávat. Stále se ještě něco děje.
ALUK TODOLO - Occult Rock: 9/10
(Norma Evangelium Diaboli, 2012; www.amortout.com/aluktodolo)
MENACE RUINE - Alight In Ashes: 8/10
(Profound Lore Records, 2012; menaceruine.tumblr.com)